V řecké Soluni se každý rok před Vánocemi koná velká mezinárodní soutěž s názvem KING OF TAEKWON-DO.
Letos jsme se rozhodli této soutěže zúčastnit a získat tak další cenné zkušenosti do dalších let. Vyslali jsme na tyto závody dva naše zkušené borce Lukáše Martiníka a Lukáše Pavelka, aby se utkali v konkurenci 10 zemí a 1300 závodníků.
Odletěli jsme v pátek 15.12. z pražského letiště brzy ráno a odpoledne ve čtyři hodiny už jsme se vyhřívali na teplém řeckém slunci. Bydleli jsme v krásném luxusním hotelu v centru města jen kousek od historické Bílé věže, která je zapsána v UNESCU.
V sobotu soutěžili žáci. Ráno jsme vyjeli směr hala. svezli jsme se autobusem s ukrajincema, protože hala byla vzdálená 11 kilometrů přes město.
Po příjezdu na místo jsme mysleli, že jsme se ocitli v zemi chaosu. Velká spousta lidí, spousta dětí, spousta rodičů a k tomu systém závodů, který jsme úplně nepochopili.
Až asi po dvou hodinách a několika dotazech jsme se z orientovali a věděli jsme na co si dávat pozor.
Když přišel na řadu Lukáš Pavelek v boji, kde jich v kategorii bylo 28, těšili jsme se na to, jak si Lukáš parádně zabojuje, ale až posléze jsme zjistili, že tyto závody berou žáky trochu jinak. U nejmenších se při boji ani nevyhlašovali vítězové a všichni měli remízy a hned dostali medaile. U Lukáše, jakožto staršího žáka, už sice vítěze vyhlašovali, ale i tak dostal medaili každý a navíc těch 28 závodníků rozdělili do sedmi skupin po čtyřech. Takže Lukáš s přehledem porazil oba své soupeře, ale zase tak velkou radost mu to nepřineslo.
V sestavách už to naštěstí bylo jinak. Tady musel opravdu všech 32 závodníků porazit, aby vyhrál. A tak se taky stalo. Další závody, na kterých nenašel přemožitele a odnáší si dvě zlaté medaile.
V neděli se do boje dali junioři a tak se do bojů o medaile zapojil náš i Lukáš Martiník.
Byly to jeho první závody pod vlajkou České národní reprezentace.
Obrovská konkurence byla znát všude. Dokonce se těchto závodů účastní závodníci z Ruska, Ukrajiny a Argentiny.
Bohužel nikdo z reprezentace nepostoupil v sestavách do druhého kola, kromě Lukáše. Ten sice postoupil až do třetího kola, ale podepsalo se na něm, že musel cvičit sestavy až na druhý dan, které nemá moc naučené a proto podlehl závodníkovi z Argentiny.
V boji to bylo pro reprezentaci podobné. Všichni vypadli v prvním kole, až na Vojtu Foldynu,´který sice svůj zápas vyhrál, ale poté musel kvůli zranění odstoupit.
Náš Lukáš potkal na úvod reprezentant Řecka. První kolo Lukáš dokonce vyhrál, ale v druhém kole se vítězství přelévalo zleva doprava a dvacet sekund před koncem dostal Lukáš kop ve výskoku v otočce do hlavy za 4 body a to znamenalo konečnou prohru. Lukáš tedy žádnou medaili nezískal, ale určitě se nemá za co stydět a je na čem stavět.
Odjeli jsme tedy se ziskem dvou zlatých medailí a kupou nových zkušeností.
